Pohled na sportovní výchovu mládeže

V současné době působí Sporťáci jako trenéři v několika sportovních oddílech a kroužcích. Atletické (TJ Slavoj Stará Boleslav) a fotbalové oddíly (FK BB 2002), kroužky sportovní všestranné přípravy (Sporťáci – ZŠ a MŠ Lázně Toušeň, Springcentrum Čelákovice). V současné době pracujeme celkem s cca 100 dětmi, jimž se snažíme položit základ jejich pohybových dovednostem, které uplatní v širokém spektru sportovních odvětví.

I když si to mnozí neuvědomují, dětství je nejdůležitější období sportovce. Každé dítě by se v dětství mělo naučit, co nejširší základnu pohybových dovedností.

A co to jsou vlastně pohybové dovednosti? Jejich definice je jednoduchá – jsou to učením získané předpoklady rychle a účelně provádět daný pohyb nebo určitou pohybovou činnost. (Perič 2004)

Cílem sportovní přípravy dětí jsou tři základní priority, které by měl mít každý trenér na mysli. Nepoškodit děti, vytvořit u dětí vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě, vytvořit základy pro pozdější trénink. Takto to moc rodičů nevnímá a kroužky bývají v dnešní době někdy pro rodiče vysvobozením, kam mohou své děti odložit a na chvíli si odpočinout.

Práce s dětmi je velmi individuální záležitostí, i když to z pohledu všestranné přípravy mnohdy tak nevypadá. Trenér by měl hledět na velmi mnoho jednotlivých aspektů např. na tzv. biologický věk (biologická akcelerace X biologická retardace), mezi dětmi tak může být rozdíl až 4-5 let. Dále do pedagogického procesu vstupují psychické a sociální stránky dítěte aj..

Sportovní příprava mladého sportovce je složitou záležitostí a trenér by měl respektovat jednotlivá senzitivní období.

Co jsou senzitivní období? Vývojové časové etapy, které jsou zvláště vhodné pro trénink určitých sportovních aktivit spojených s rozvojem pohybových schopností a dovedností. Existují tedy optimální věková období pro rozvoj a fixaci pohybových schopností a dovedností.

Děti, které k nám docházejí do sportovních přípravek jsou ve věkovém rozpětí 3 – 14 let. Jak bychom rozdělili tato období a jejich cíle? Od 3-5 let by měla převládat především pohybová aktivita tvořená pohybovými hrami, honičkami, štafetami v zábavných formách apod. Od 6-8 let se již intenzivněji zaměřujeme na základní koordinaci pohybů, kombinace pohybů, frekvenci pohybů, tedy rychlostní schopnosti. Základem tréninku těchto věkových skupin by měly převládat činnosti rychlostního a koordinačního charakteru zábavnou formou.

Na tréninkové jednotky je třeba, aby trenér byl velmi pečlivě připraven, neboť děti vyžadují pestrost a zaujmutí. Proto trenér musí během tréninku velmi často měnit pohybové činnosti a hry a dávat dětem nové impulsy k udržení  jejich pozornosti.

Bohužel praxe bývá jiná a setkáváme se velmi často s nerespektováním těchto zákonitostí. Velmi často se trenéři úzce zaměřují na rozvoj vytrvalosti a síly, i když se tyto schopnosti velmi dobře ovlivňují v pozdějším věku a jejich trénink má tedy svůj čas a místo. Smutným odrazem je to, když k nám přijde 8 leté dítě, které má provést kotoul a zděšeně odpoví, že neví, jak ho udělat, protože to po něm nikdy žádný trenér nechtěl. Za to bez problému uběhne 1600 m jako součást úvodního rozcvičení a přípravu na tréninkovou jednotku.

Jak se trenérovi dostane tzv. feedback, zda-li trénuje a vychovává děti správně? Bohužel úspěšnost vzdělávání mládeže se ukáže až v pozdějším věku, kdy trenér bude již dávno vychovávat další mladé sportovní talenty.

Současný stav nejvyšších elitních soutěží v dospělých kategorií v ČR ve srovnání s evropskou či světovou špičkou bohužel výrazně zaostává. Důsledkem je špatná výchova mládeže, jež ve světě je na mnohem vyšší a úspěšnější úrovni. Proto je důležité klást důraz na vzdělávání trenérů. To opět vyžaduje chuť, čas a peníze. Výchova mládeže v našem státě je pouze o té chuti a lásce. Nejdůležitější etapa života sportovce si vyžaduje kvalitní a kvalifikované trenéry, kteří jsou ochotní se dále vzdělávat a převádět nové poznatky do praxe. Proto by se rodiče neměli zajímat pouze o to, jestli se děti někde hýbou – hlavně, že se hýbou, ale co trenér s dětmi trénuje, jaká je jeho koncepce a smysl práce. Každá sportovní příprava nemá za cíl vychovat vrcholového sportovce. Má za úkol vychovat též poctivého, upřímného, férového, citově i duševně vyrovnaného člověka, kterého učaroval sport a bude tuto myšlenku šířit dále dalším generacím v duchu fair-play. Nechceme si přeci každé další generace více a více stěžovat, že je čímdál méně sportujících dětí.

Již v současné době se v našich přípravkách vyskytují pohybově velmi nadané děti, které převyšují vrstevníky své věkové kategorie.

Máme již několik atletů, kteří mají skvělé předpoklady být úspěšnými sportovci!

Též ve fotbalovém oddíle FK BB 2002 je několik talentů, se kterými trenéři intenzivně roky pracovali a nyní je o ně zájem (SK Slavia Praha) a někteří v současné době odchází do pražských klubů (AC Sparta Praha), aby se pokusili prosadit ve velké konkurenci talentů a mohli tak dostat šanci ve velkém klubu a zároveň fotbale. (vrcholovém)

Zde končí práce některých trenérů mládeže, kteří budou doufat, že talentovaní kluci využijí svého talentu a budou pokračovat u trenérů, kteří budou sportovce vychovávat ve stejném duchu.

Vnímejme pohybovou i sociální výchovu mládeže za jednu z nejdůležitějších etap mladého sportovce a zaujměme k ní všichni zvýšenou pozornost.