Jedna spolupráce, dva cíle..

Po delší době se vracím k této příjemné spolupráci.

Pavel přišel jako každý jiný.. změnit se.. cíl byl daný zhubnout a zpevnit a odstranit bolesti v lumbální (bederní) části zad. Dostal jasné instrukce ke kompenzaci svalových dysbalanací, tak ke sportovnímu tréninku jak tělo postupně zatěžovat, aby ho nepřetížil a postupně rozvíjel svůj fyzický fond. Součástí všeho byla též úprava stravovacího režimu.

Musím říct, že mě tato spolupráce fakt bavila. Pavel udělal téměř vše, co jsem mu řekl. Tréninky byly odmakány na plno a bez výmluv, bolesti beder ustoupily a z tréninku jsme oba vždy cítili pohodu a radost z odvedené práce.

Pavel startoval v únoru na těchto hodnotách:

Hmotnost 79,7 kg, podkožní tuk 21,4% (17,1 kg), viscerální tuk 6, pas 93 cm, břicho 99 cm, boky 102 cm.

Za 7 měsíců hodnoty ukazovaly tyto čísla:

Hmotnost 71,7 kg (-8 kg), podkožní tuk 14,3% (10,3 kg) (-6,8 kg), viscerální tuk 4 (-2), pas 82 cm (-11 cm), břicho 88 cm (-11 cm), boky 97 cm (- 5 cm)

Pavel dosáhl toho, co chtěl. "Pájo dosáhli jsme našeho cíle. Co dál?" řekl jsem. Přišlo na řadu stanovit si další cíl. A jelikož Pája se mnou začal běhat a bavilo ho to, rozhodl se připravit na 10 km závod a půlmaraton.

Pro přípravu tréninkového plánu jsem od Pavla potřeboval aktuální fyziologické údaje, jak je na tom jeho nervosvalový a kardiorespirační systém. Tudíž jsem ho vzal do laboratoře a provedli jsme zátěžový laktátový test, kde jsem zjistil jak na tom skutečně je. Na základě výsledků ode mne dostával napsané tréninky vždy na 4 týdny dopředu, které byly výchozím podkladem pro přípravu dalších týdnů.

Pája se zpočátku dopouštěl začátečnické chyby a běžecké tréninky chodil z počátku intenzivněji, než bylo vhodné a než měl předepsané. Sám to ihned poznal. Začal cítit bolestivost v koleni. Na tréninky jsem mu nosil vytištěné záznamy průběhu tepové frekvence a tempa z jeho tréninků (které jsem měl nasdílené a monitoroval jsem tak denně jeho aktivitu) a detailně jsme každý trénink rozebírali, dokud to nezačal dělat správně. Bolesti kolene poté odezněly.

Zhruba po čtvrt roce přišel první 10 km závod. Pája chtěl závod zaběhnout pod hodinu. Dle výsledků z tréninků jsem mu předpokládal čas kolem 53 minut a nakonec svojí první cílovou rovinku protnul v čase 52:43 min. Pája byl ze svého prvního závodu nadšený a to jak z celkové atmosféry závodu, tak i z výsledku. Jak řekl, moc si to užil. Poslechl rady, nepřepálil začátek, držel tempo a doběhl si pro krásný výsledek. Půlmaratonový závod se nakonec ze zdravotních důvodů už neuskutečnil, ale Pája si během roku splnil dva hezké cíle.

Pájo, vzpomínám na moc příjemnou spolupráci a děkuji za ní! Ať se dál daří.

Vašek