III. ročník - VKV 2010 Šumava - je minulostí

29.8.-1.9.2010 nás čekala celoročně očekávaná čtyřdenní putovačka na kolech. Letos se naším cílem stala oblast Šumavy. Předchozí ročníky se jely formou dobrodružné putovačky, kde jsme složili své hlavy pokaždé na jiném místě. Letos z důvodů očekávaného mateřství jedné z pravidelných účastnic a zranění vedoucí Lucky jsme se rozhodli, aby se mohli III. ročníku zúčastnit, pro hvězdicovitou turistiku, tzn. výlety z jednoho místa. Naší základnou se stal penzion U Fraňků v Nových Hutích a nutno předem podotknout, že jsme vybrali velmi slušně. Takže budoucí maminka s marodem Luckou, mohly v penzionu pohodlně vyčkat na náš každodenní návrat z výletu.

Naše cesta začala ve Strakonicích, kam nás dopravili naše předražené České dráhy. Hlavním cílem 1. dne bylo navštívit známé Hoštice u Volyně a samotnou Volyň a poté se odebrat do základního tábora. Hned první den jsme zjistili jak náročný terén Šumava skýtá. Paní domácí podávala večeři v 18 hodin, ale to mi ještě bojovali s prudkými kopci. Majitelka byla velice ochotná a počkala na nás s večeří. V sedm hodin jsme byli na místě a mi věděli, že si terén následující dny pěkně vychutnáme.

Přesun ze Strakonic přes Hoštice - Volyně - Ráčov - Zdíkov - Žár - Mlýny - Nové Hutě čítal celých 50 km.

Na první den bude mít velkou vzpomínku Augi, který se stal ve Mlýnech netrpělivým cyklistou, kdy řidič osobního auta brzdil provoz ve velmi prudkém kopci, což se Augimu velmi nelíbilo. O pár metrů to pochopil a sním i plot, ve kterém svojí spanilou jízdu z tohoto kopce zakončil :) viz. video.

Druhý den jsme společně naplánovali večer u stolu a cílem cesty se stala Turnerova chata. Dopoledne trasa utíkala jako voda a my ještě do oběda, který nám doplnil síly právě na Turnerově chatě, najeli 25 km. Cesta byla převážně z kopce a nám bylo jasné, že když se jede z kopce někde se to musí vyjet. Zpáteční cesta stála opravdu za to. Myslím, že nikdo asi nezapomene cca 8 km prudké stoupání v oblasti Svojše, které nemělo konce. Stoupání jsme si opravdu užili. Konec druhého dne jsme zakončili jak se patří. V konci naší cesty nás zastihl silný déšť, a i když jsme byli promočeni na kost, zavítali jsme do místní hospůdky "na jedno". Z jednoho byly tři hodiny a děvčata v základním táboře nás marně vyhlížela. To bylo žehlení... :) Po příjezdu do základního tábora jsme využili místního dětského bazénu a všichni se, ač někteří nedobrovolně, vykoupali.

Trasa II. den - 51 km - Antýgl - Turnerova Chata - Čenkova Pila - Svojše - Zhůří - Danielova cesta - Nové Hutě.

Třetí den byl zahájen jak jinak než ranní rozcvičkou, neboť jsme museli předejít zranění, které přináší kritický třetí den. :D Ten den jsme si vyšlápli na Boubínskou rozhlednu, na jejíž vrchol vyšlápnout nebylo též vůbec jednoduché. Nicméně všichni i ti méně zdatní to zvládli. Výhled z Boubínské rozhledny stál jistě za to. Večer nás čekali společenské, soutěžní a zábavné hry, které spestřily naše společné soužití. I když většinou večer panuje únava z celodenní túry, jsme přesvědčeni, že hry jsou tím, co ostatní neodmyslitelně spojují s VKV. Další roky jsou hry terčem debat a šťastných vzpomínek. Her bylo spousty (klíště, Létající koberec, Noční oči, Dračí smyčka, Mašlička, Slepý čtverec, Překroč čáru aj.) a jsme moc rádi, že se vždy sejde parta, která se ráda her zúčastní. :D

Trasa III. den - 55 km - Borová Lada - Horní Vltavice - Zátoň - Boubínský prales - Boubín rozhledna - Kubova Huť - Švajglova Lada - Šindlov - Nové Hutě.

Poslední IV. den je spojený s nostalgií opustit penzion a pomalu se přesunout zpět tam, kde celý výlet začal. Na nádraží. Únava byla již značná a tak jsme poslední den spojili s uvolněním na koupališti ve Vimperku, odkud nám jel vlak zpět do Jihlavy.

Celé čtyři dny utekly jako voda a že byly přijemné dokládá fakt, že sami účastníci již navrhovali další oblast pro příští ročník. Jsme rádi, že i samotné skupinové putování na kolech bylo bezproblémové a účastníci, kteří jezdí již pravidelně ví, jak jet ve skupině (na vizuální kontakt, na křižovatkách čekat, aj.) a sami zaučovali nováčky, kteří s námi jeli poprvé. :D :D Ti si sami museli vyzkoušet, že nevyplácí hnát dopředu a ujíždět skupině. :D

Jedinou kaňkou výletu bylo to, že s námi na kola nemohla nastávající maminka se zraněnou vedoucí Luckou.

Termín a oblast již IV. ročníku oznámíme co nejdříve, aby si každý mohl s předstihem zajistit dovolené a mohli tak opět všichni jet. Cílovou oblastí pro příští ročník by mohlo být Valašsko, ale to se nechme ještě překvapit.

Všem účastníkům jménem Sporťáků děkujeme za účast a těšíme za rok na VKV 2011.

Vzpomínkové video: